Tak schválně, kdy naposledy jsi měla chuť plakat? A kdy sis to opravdu dovolila? Odhaduju, že jsi slzy zarazila hned v počátku, protože velké holky přece nepláčou, a pokud se ti je přece jen zastavit nepodařilo, tak ses s nimi dobře ukryla před celým světem.
Neboj, rozhodně v tom nejsi sama! Věz, že podle celosvětových statistik ženy pláčou 2–5x měsíčně, muži 1x za měsíc. Lidi nejvíc pláčou mezi 19.00 a 22.00 hod. a jen 30 % plačících brečí s někým blízkým. Pojďme se tedy podívat, co je pláč vlastně zač.
Co je vlastně pláč a jak funguje?
Encyklopedie popisuje pláč jako doprovodný jev některých emocí, zejména smutku. Důvodem k pláči může být ale i bolest, pocity vzteku, beznaděje nebo klidně velká radost a dojetí.
Děti pláčou mnohem víc než dospělí, což je dáno vývojově, a zdaleka s tím nedělají takové cavyky. Tedy pokud jim dospělí pláč umožní. Vidět druhé lidi plakat může být pro některé z nás těžké, proto se snažíme plačící utišit stůj co stůj. A to rozhodně neděláme dobře! Zajímá tě proč?
Pláč jako přirozený ventil
Není na světě lepší způsob, jak dostat bolest z těla ven. Pláč je tím nejpřirozenějším způsobem, jak si ulevit a dát světu najevo, že mi není dobře. V ordinacích psychologů a psychoterapeutů to dobře vědí, a proto mívají velké zásoby papírových kapesníčků po ruce.
Některé životní situace, jako je třeba rozchod nebo úmrtí blízkého, se zkrátka musí přečkat a odtruchlit, což vyžaduje svůj čas. Skvělým pomocníkem v takové chvíli je, tedy kromě kamarádek a blízkých lidí, taky karton papírových kapesníků. Rozhodně nám pláč uleví víc než alkohol, ve kterém máme tendenci hledat úlevu.
Není slza jako slza
Slzy jsou produkty slzných žláz v lidských očích. Mají ochranou funkci a chrání nás před mikroby. Lidské slzy jsou složeny z 99 % z vody. A teď pozor! Je vědecky dokázáno, že pokud roníš slzy vlivem smutku, mají jiné chemické složení než slzy, které se vyplavují při krájení cibule. To v praxi znamená, že jejich odlišné chemické složení ti způsobuje úlevu nejen od fyzické bolesti, ale i od té psychické. Takže plačte, milé kočky, úleva se dostaví!
bigstock-unhappy-young-woman-suffering-399257111.jpg
Důvod k pláči
Možná se ti plakat nedaří. Možná se za své slzy dokonce stydíš. Je to naprosto běžné. Pláč je v našem vnímání pořád ještě opředen mnoha mýty, které se ale zdaleka nezakládají na pravdě.
Jedním z nich je časté tvrzení, že pláč je projevem slabosti. A já přece nejsem žádný slaboch. Další mýtus staví na pořádném důvodu k pláči. Vždyť se mi nic tak hrozného nestalo, abych kvůli tomu byla plačka…
Pamatuj – to, že se ti chce plakat, si sama nevybíráš. Tedy pokud nejsi zrovna dobrá filmová herečka, která pláče na pokyn režiséra, nebo hysterka plačící účelově celé hodiny. Pocity k nám přicházejí a je zcela nemožné je ovlivnit. Když se ti chce brečet, breč!
Na světě neexistuje žádný důvod, který by určoval, co je a co není důvodem k pláči. Řiď se vlastní potřebou a z okolí, které tvůj pláč lacině hodnotí, si hlavu nedělej. Pláčem se ti uleví a to je důležité!
Osamělý pláč
Pláčeš sama v noci do polštáře? Nebo tajně v práci na toaletě? Nevadí. Úplně stejně jako ty je na tom 35 % respondentů z celosvětového výzkumu, který probíhal v 37 zemích světa.
Plakat sám je sice lepší než neplakat vůbec, ale další výzkumy potvrdily, že lidi, kteří se snaží slzy skrývat nebo plakali v prostředí, kde se jim nedostalo sociální podpory (kupříkladu v práci), se často po pláči cítí ještě hůř. Největší úleva totiž nastává v případech, kdy člověk pláče pouze v poměru jeden na jednoho než před větší skupinou.
Pokud se ti z nějakého důvodu nedaří rozplakat se autenticky, ale raději se potřebuješ schovat do bezpečí, nezoufej. Nejspíš potřebuješ čas. Pokud jsi celý život plakala tajně, bude to zkrátka chvíli trvat. Nikomu z nás není příjemné, když nás při pláči ostatní vidí. I děti, plačící mnohem častěji, si schovávají hlavičku do dlaní, aby své slzy skryly.
Přiblížení
Máš image super kočky, kterou jen tak nic nerozhází? Jsi pověstná svou silou a tím, že všechno zvládneš? Působíš nedostupně? Myslíš si, že silné holky nebrečí, protože si to nemůžou dovolit? Že by pláčem ukázaly svou citlivost a přišly tím o pracně vybudovanou pozici? Možná to někdy zkus, budeš překvapena! To, co nás přibližuje v mezilidských vztazích, jsou totiž právě naše slabosti, nikoli síla.
Nejsme stroje, a i když se snažíme své slabosti všemožně maskovat, ne vždy je to ku prospěchu. Zkus si to představit obráceně.
Vždyť která z nás by chtěla mít za manžela supermana, který o sobě nikdy nepochybuje a vždy si ví rady? A co třeba taková super schopná šéfka v práci, která působí tak dokonale, že ji nic nevyvede z rovnováhy, zatímco s tebou to cvičí ze všech stran? Jak se vedle nich cítíš? Určitě to nebude nic příjemného.
Ale kdyby taková šéfka někdy přiznala se slzou na krajíčku, že před sebou nevidí žádnou cestu, určitě by v tvých očích stoupla. Tak proč si to taky nedovolit?
