Netradiční způsob výchovy ovšem praktikuje jedna z našich čtenářek, která se rozhodla podělit o vlastní zkušenost. Může si dítě opravdu zvolit, jestli bude chlapec, nebo dívka?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Hrdá matka tří genderově neutrálních dětí
„Jsem matka tří dětí. Záměrně neuvádím, jestli vychovávám dívky nebo chlapce. Moje děti si totiž můžou pohlavní identitu vybrat. Nevidím na tom nic divného nebo špatného, jen mám za to, že pohlaví, se kterým se narodí, vůbec nemusí odrážet to, jestli se cítí jako dívky, nebo chlapci.
Naše dítka mají genderově neutrální jména. Doma nám tak pobíhá Alex, Nikola a Robin. O pohlavní identitě se s nimi nebavíme a to samé vyžadujeme též od zbytku rodiny i přátel, kteří nás navštěvují. Dětem kupuji jak holčičí, tak klučičí oblečení i hračky a nechávám je, ať si vyberou, v čem půjdou ven nebo s čím si budou hrát.
Svoboda nade vše
Naše děti si taky můžou svobodně vybrat mnoho rozmanitých aktivit, aniž by byly automaticky řazeny k nějakému stereotypnímu výběru podle toho, s čím se narodily mezi nohama. Ačkoliv se mnou někteří členové rodiny nesouhlasí, vnitřně cítím, že pro své ratolesti dělám v dnešní nerespektující době maximum.
Ráda bych taky dodala, že genderově neutrální rodičovství se neobjevilo, aby neutralizovalo pohlaví dětí, ale aby jim umožnilo objevit svou vlastní identitu, místo toho, aby jim ji určovali ostatní. Našim dětem tak dáváme maximální psychologický a emocionální prostor. To proto, aby plně vyjádřily, kým jsou.
Z reakcí společnosti mám obavy
Mám za to, že naše děti dostaly jedinečnou příležitost prozkoumat, co jim život kolem nich nabízí, a mohou tak snadno objevovat sami sebe i módu a aktivity, které je budou bavit a naplňovat. Společně s manželem je ale nyní naší největší výzvou naučit naše milované děti zvládat vnější reakce společnosti.
Ty občas bývají vše, jen ne příjemné. Jen málokdo totiž zvládne pochopit, že naše děti nejsou holky ani kluci. A svou genderovou identitu si mohou, na rozdíl od konzervativně smýšlejících jedinců, samy vybrat,“ uzavírá svoje vyprávění Pavla.
Co si myslíš o generově kreativní výchově? Může v dnešním světě fungovat?
