Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Terčem šikany a výsměchu
„Jako malá jsem chodívala oblíkaná v oblečení po starších sourozencích. Protože jsme doma počítali každou korunu, když bylo potřeba koupit něco na sebe, matka pravidelně „vybírala“ sekáče. Dodnes se jim vyhýbám, protože mi jejich nelibý pach připomíná smutné dětství. Za ošuntělé a nehezké věci z druhé ruky jsem u spolužáků pravidelně sklízela posměch. A už v té době jsem se rozhodla, že tomuhle svoje dítě nikdy nevystavím!
Vystudovala jsem, vdala se a porodila holčičku. Rok a půl stará Sofie je středobodem našeho vesmíru. Chci jí dát vše, co si zaslouží a nikdy nedovolím, aby jakkoli strádala.
Protože miluji módu a nakupování, ráda dceru krásně oblékám. A tady se dostáváme k tomu, proč vám do redakce vlastně píšu. Okolí mi vyčítá, že dceru oblékám do značkových kolekcí a utrácím za ně příšerné částky. Nesnesu totiž, aby chodila ve stejně nehezkých a neoriginálních věcech jako ostatní holčičky v jejím věku.
bigstock-young-pregnant-woman-choosing-301150255.jpg
Darované oblečení posílám za symbolickou cenu dál
Že za oblečení pro dceru utrácím několik tisíc měsíčně? Považuju to za normální. Vždyť na sobě ani manželovi také nešetřím. Proč bych měla šetřit na své dceři?
Nedokážu si představit, že bych zamířila do obyčejných obchodů, kam se hned po jejich otevření slétávají maminy z celého města. Stojany berou útokem a košíky jim přetékají nehezkými a naprosto neoriginálními tričky nebo teplákovými soupravami.
Vážně jim nevadí, že půlka města bude chodit oblékaná stejně jako jejich dítě? Neodkážu to pochopit! Taky mě naprosto vytáčí návštěvy, které (asi v dobré víře) přinesou tašku oblečení ze zmíněných obchodů a čekají, že se nad hromadou hadrů rozplynu štěstím. Nerozplynu. Většinou tyhle kousky udám na sociálních sítích nebo ve skupinách mamin, které si jednoduše nemůžou dovolit nic lepšího.
Možná mě odsoudíte a možná pochopíte
Možná se mnou nebudete souhlasit. A možná mi dáte za pravdu. Když si ale vzpomenu na to, jak dokážou být děti kruté jen proto, že na sobě člověk nemá značkové oblečení, rozhodně tomu svoji jedinou dceru nikdy nevystavím. A kdo ví, třeba po své mámě zdědí cit pro kvalitu a dobrý vkus,“ uzavírá svoje vyprávění osmadvacetiletá Klára.
Značkové oblečení u malých dětí. Je to vášeň, nebo snobství? Poděl se o svůj názor v diskuzi pod článkem!
