Hrůza versus nevinnost
Hluboce dramatický příběh zaobírajíce se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé, bude diváka šokovat necelé tři hodiny. Nouze nebude o brutální, nechutné a násilnické scény i projevy sadismu a sodomie. Zajímavostí je, že ve filmu se téměř nemluví. Mluvené slovo činí z celkové stopáže pouhopouhých devět minut. Slov ale není v tomhle případě potřeba.
Hrůza, před kterou není možné zavírat oči
Nabarvené ptáče je i přes svůj název filmem černobílým. Což je jen a jen dobře. Některé scény by totiž ve změti barev působily ještě nechutněji. Na druhou stranu není dobré před snímkem zavírat oči. To, co polský autor knižní předlohy Jerzy Kosiński na jednotlivých stránkách popisuje, se totiž opravdu dělo. Ať se nám to líbí, nebo ne. Dílo způsobuje od svého vydání značné kontroverze. Možná i proto získalo několik významných literárních cen.
Sedmnáct verzí scénáře
O záměru natočit šokující film podle stejnojmenné knižní novely, věděl původně jen sám režisér společně se svým právníkem a kameramanem. První oficiální informace o vznikajícím snímku se v tuzemských kuloárech objevily až v roce 2010. Po tříletém martyriu, během kterého bylo připraveno celkem sedmnáct odlišných verzí příběhu, film získal Zvláštní uznání poroty v rámci vyhlášení vítězů scenáristické ceny ScripTeast / Ceny Krzysztofa Kieślowského na festivalu v Cannes.
np2.jpg
Netradiční putování malého židovského chlapce
Sama kniha a ostatně také filmový příběh sledujeme očima malého židovského chlapce, kterého jeho rodina ve snaze uchránit před masovým vyhlazováním Židů, posílá k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta ale zanedlouho umírá. Chlapec je nucen opustit původní místo a putuje od jedné vesnice, ke druhé. Má „štěstí“. Vždy najde někoho, kdo je ochoten mu poskytnout přístřeší, vodu a něco k zakousnutí.
Předsudky, xenofobie i brutalita
Když jsme výše zmínili slovo „štěstí“ v uvozovkách, měli bychom tento záměr blíže vysvětlit. Židovský chlapec, který má navíc tmavou pleť, husté černé vlasy a pronikavé černé oči, se stává terčem xenofobních předsudků i nevzdělanosti a povrchnosti místního obyvatelstva. V každé vesnici a v každém domě, pod jehož střechou žil, se odehrávají více či méně kruté příběhy. Tu je svědkem brutálního znásilnění, jinde zoofilie. Výjimkou nejsou ani brutální scény, které slabší povahy nemají šanci zvládnout.
Nic pro rodiče ani traumatizované
Hlavní postava snímku zakouší během svého krátkého života to nejhorší, co si lidská mysl dokáže představit. Brutální týrání zvířat i lidí, znásilňování, pedofilii, strach, smutek, zlo, paradoxně ale také štěstí, lásku a touhu. Vyprávění, které začíná chlapec jako šestiletý, mapuje kruté počínání lidí ve svém okolí. Jak sám režisér říká, nejedná se o válečný film ani snímek o holokaustu. Jde o psychologické drama, s jehož zhlédnutím budou mít ale pravděpodobně problémy rodiče dětí nebo lidé, kteří v minulosti zažili silné trauma s brutálním či sexuálním podtextem.
Co si o snímku Nabarvené ptáče myslíš? Posbíráš odvahu a vyrazíš na něj do kina? Film se bude promítat od 12. září 2019.
