Co je to vlastně ten artový film? Běžně snímek z nezávislé produkce, který necílí na masové publikum. Spíš než o komerční profit a jednoduché „odvyprávění příběhu“ mu jde o estetiku a předání nekonvenčního obsahu, proto se často nedostane do kin a musí ho promítat na filmových festivalech.
Na rozdíl od mainstreamových filmů u těch artových jen tak „nevypneš“, takže je nedoporučujeme po náročném dni v práci. Jestli jsi ale naladěná na trochu audiovizuálního umění, pojďme mrknout na naše tipy!
Portrét dívky v plamenech (2019)
Začínáme ve Francii na konci 18. století. Mladá Héloise má být provdána v rámci dohodnutého sňatku, se kterým nesouhlasí a svůj odpor dává najevo tím, že odmítá zapózovat na svatební portrét pro svého nastávajícího. Její matka proto najme malířku Marianne, která přes den předstírá, že je Héloisinou společnicí pro zkrácení dlouhých chvil, ale po nocích ji potají zpaměti maluje. A protože má film v názvu plameny, možná přeskočí i jiskra...
Něžně pojatý snímek zpracovává téma vzdoru patriarchátu, který na plátně nevystupuje přímo, ale o to silněji zasahuje do osobního štěstí i běžných životů žen. Pomalé tempo možná není pro každého, zato dává prostor pro plné uvědomění a prožití smutku, který se pojí s nepovolenou láskou.
Dej mi své jméno (2017)
Podobnou tematiku zakázané lásky ztvárňuje i snímek Dej mi své jméno. Do letního sídla rodiny 17letého Elia na italském venkově přijede na návštěvu 24letý americký student Oliver, se kterým si Elio zpočátku nemá co říct. Oba ale zanedlouho zjistí, že kromě intelektu sdílí lásku k vědění, fascinaci uměním, filosofií a krásou a jejich vztah se začne prohlubovat.
Velmi silný film o zakázané vášni, která je zachycena s detailní přesností a podtržena originální hudbou, mapuje dojmy z první lásky a náladu několika letních dnů. Nechybí napětí ani hořkosladký konec.
Jiná Země (2011)
V ten den, kdy se na nebi objeví duplikát planety Země, způsobí mladá dívka Rhoda autonehodu, při které zemřou 3 lidé. Potom, co ji pustí z vězení, usiluje o druhou šanci u člověka, kterému zničila život. Ta se jí naskytne, když vyhraje soutěž o let na druhou Zemi.
Film je plný znepokojivých scén a málomluvných postav, které dávají vyniknout podivně tíživé atmosféře. Celkově pak dílo působí autenticky a osobitě. Milovníky sci-fi ale bude možná dráždit, že „jiná Země“ není ve snímku vůbec důležitá a plní funkci metafory, která nabádá k zamyšlení.
Kde je moje tělo? (2019)
Trošku zvláštní animák sleduje život teenagera Naoufela, osamělého poslíčka pizzy, jehož fádní dny rozežene první láska. Souběžně ukazuje dobrodružství hrdinovy ruky, která se oddělila od jeho těla, při hledání cesty zpátky ke svému majiteli.
Může to vypadat jako příběh z deliria, ale ve skutečnosti jde o barvité drama o identitě a odcizení, které říká, že tvoje ztráty tě definují stejně jako to, co máš.
Jack staví dům (2018)
Na závěr něco mrazivého. Horor o psychopatickém sériovém vrahovi Jackovi, který považuje vraždu za umělecké dílo, je směsicí grotesky a žlučopudných momentů střídaných filozofickými úvahami o hranicích umění.
Pod vrstvou naturalistických scén pro silnější povahy se skrývá kritika krváků, polidšťování psychopatů, lhostejnosti k násilí, neochotě pomáhat druhým nebo schopnosti ospravedlnit zlé skutky, které sami pácháme.
