Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Charismatický sympaťák
„S Adamem jsme se potkali na firemním večírku. On pracoval jako IT specialista, já na postu zákaznické podpory. Slovo dalo slovo a po pár skleničkách jsme si vyměnili telefonní čísla. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu randit. Připadala jsem si výjimečně, Adam totiž nebyl žádný suchar, nýbrž charismatický sympaťák, na kterého si dělaly zálusk snad všechny svobodné (i některé vdané) kolegyně.
Netrvalo to dlouho a k Adamovi jsem se nastěhovala. Tím ale náš vztah dosáhl svého „vrcholu“. Ani jeden jsme se nechtěli vázat a na svatbu, nebo snad rodinu nepomýšleli. Milovali jsme svoji práci, cestování a měli spoustu zajímavých koníčků. Život ve dvou a na „hromádce“ nám docela vyhovoval. O víkendech jsme obráželi bary a já si nemohla nevšimnout, jak na Adamovi mohou nechat ostatní ženské oči. A on si to dost užíval. Byl ale můj. Nebo jsem si to dlouhé roky naivně myslela.
bigstock-young-woman-visiting-old-male-372963277.jpg
V objetí luxusu
Adam se nikdy netajil tím, že dost vydělává. A mě, jako svou partnerku, si proto tak „trochu“ rozmazloval. No jen řekněte, která žena by pohrdla luxusními šperky nebo dovolenou na Maledivách?
To, že šperky nedostávám jen tak „náhodou“ a z čisté lásky jsem zjistila asi po třech letech našeho vztahu. Adam měl kromě mě několik dalších přítelkyň a s jednou se dokonce zasnoubil. Za každou noc, kdy nespal doma, a nevěru, mě čekal „odpustek“ v podobě drahého šperku.
Když se nám jednoho dne u dveří objevila Adamova těhotná snoubenka a dožadovala se, ať „jejího“ milého nadobro upustím, spadla mi brada. Adam neměl chuť ani sílu zapírat a všechno přiznal. Prý si nemohl pomoct, doma mu nic nechybělo, ale potřeboval „lovit“ a toužil být u ženského publika i nadále žádaný.
Happy end?
Samozřejmě jsme šli od sebe. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Ve finále jsem totiž na bohatém a štědrém nevěrníkovi vlastně vydělala. Šperků mám tolik, že bych si mohla otevřít klenotnictví.
O svoji budoucnost se tak rozhodně nebojím. Dodnes ale netuším, jestli si svoje „uklouznutí“ kompenzoval stejně taky u jiných milenek, nebo jsem byla opravdu tak výjimečná jenom já,“ uzavírá své vyprávění Pavla.
Šperk za nevěru – co na to říkáš? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
