Britská královna zesnula pokojně a obklopená rodinou v pohodlí svého zbožňovaného skotského zámku Balmoral. Její zdravotní stav budil jisté obavy už poměrně dlouho. Veřejnost si ale ve finále vždycky mohla ještě na chvíli úlevně vydechnout s tím, že se královna údajně cítí velice dobře. Jejího milovaného manžela, prince Philipa, který zemřel 9. dubna 2021 tak nakonec následovala v úctyhodných 96 letech. Jaké byly vzlety, pády i samotný život téhle důstojné dámy?
Od Lilibet po královnu
Mayfair, Londýn a rok 1926. Tehdy se 21. dubna na svět, který jí později bude ležet u nohou, poprvé rozkřičí novorozená princezna Elizabeth Alexandra Mary Windsor. Nejstarší dcera prince Alberta, jehož známe jako krále Jiřího VI., a jeho ženy Elizabeth. Malá Lilibet, jak ji rodiče láskyplně oslovovali, byla pýchou a chloubou jejího otce.
U milovnice koní a psů se úřad panovnice nepředpokládal. V nástupnictví na trůn byla totiž až jako třetí v pořadí. Po smrti Jiřího V. se měl králem stát Lilibetin strýc Eduard. Jako Eduard VIII. na trůn nakonec i usedl, ne však na dlouho. Za jeho brzkou abdikací stál společenský skandál, a britským králem se tak roku 1936 stal Alžbětin otec Jiří VI. Alžběta si budoucí panovnické povinnosti dobrovolně nevybrala a bratr, který by ji jako jediný mohl takového úřadu zprostit, se královskému páru nenarodil. Zůstalo jen u Alžbětiny mladší sestry Margaret.
Alžběta se tak stala následnicí otce a v jejích pouhých 25 letech, kdy skonal, její hlavu skutečně začala zdobit a zavazovat 2,5 kilogramu vážící koruna. Tradiční a působivou korunovaci ve Westminsterském opatství tehdy 24. června 1953 mohlo poprvé v historii na svých televizích sledovat i obyvatelstvo Velké Británie. Královna Spojeného království i několika různých zemí Commonwealthu ji samozřejmě zvládla jak jinak než s obdivuhodně a důstojně.
shutterstock_114857485.jpg
Velké výhry i prohry
O královně Alžbětě II. už bylo napsáno neskutečně moc. Není například žádným tajemstvím, že si jako mladičká dívka musela svého milovaného Philipa před rodiči obhájit. Podařilo se a 10. listopadu 1947 si řekli své „ano“. A to byla jedna z jejich největších životních výher.
S princem Philipem měli úžasný vztah. Pojil je až mimořádně stejný smysl pro humor a do posledních Philipových dní si vážili jeden druhého. Všeříkajícími příklady toho, jak jejich vzájemná náklonnost fungovala, je třeba zachycený široký úsměv královny, která prochází kolem svého muže. Anglický vtípek je však v tom, že Philip se, aniž by to jeho žena tušila, převléknul za člena královské gardy.
Stejnou ukázkou jejich osudového vztahu je i taková královská pošta. Kdykoliv královna rozesílala korespondenci, vždycky jako prvního podepsala prince Philipa. Až za ním následovala ona sama výsost.
A jak už to tak v životě bývá, ani královny nemají na růžích ustláno. Možná je tomu přesně naopak. Pády i bolestné prohry se nevyhýbaly ani Alžbětě II. Smrt jejího otce, korunovace, chaotická a nevlídná poválečná doba, ztráta některých kolonií, požár hradu Windsor, tři rozpady manželství z jejich čtyř dětí, smrt princezny Diany a následná naštvanost jejího lidu, skandály prince Harryho a jeho ženy. To je na jednu dámu malého vzrůstu a drobného ražení pořádná nálož.
K tomu si přimysleme i střídačku 15 premiérů, které během své éry musela jmenovat a potkávat. Všechna složitá údobí a kritické situace politického nebo osobního ražení ale se stoickým klidem ustála, zvládla s grácií sobě vlastní a anglický lid ji nadevšechno miloval.
Říká se o ní…
Nikomu asi neuniklo, že se ke smrti královny Alžběty II. vyjadřuje mnoho významných osobností z celého světa. A v okamžicích, kdy svět halí černý smuteční háv, si nejde nevšimnout, že i ti nejvýznamnější najednou mluví stejnou řečí jako obyčejní smrtelníci. Pojí je totiž jedna důležitá věc. Ryzí cit. I lidé jinak odlišných názorů dobře ví a musí připustit, že královnu bylo za co velebit, zbožňovat, milovat a v nelehkých chvílích k ní třeba i vzhlížet.
Když se o královně mluví, pak se o ní vždycky říká, že neuhýbala ze svých zásad a netajila se tím, že oddaně slouží lidu. Říká se o ní, že ve svých zapamatovatelných kostýmcích si uměla najít cestu i do toho nejchladnějšího srdce. Říká se o ní, že opravdově uměla soucítit s trpícími. A že se ani v tom nejpokročilejším věku se neváhala hlasitě zasmát? To se o ní říká taky.
Autorka článku: Bára Klímová