Když se zeptáš ve svém okolí lidí, v čem spočívá spokojený život, spousta z nich ti odpoví, že v hezkém vztahu muže a ženy. Na tom je samozřejmě spousta pravdy, ale taky to není povel pro nezadané třicátníky a skoro-třicátníky, že by se měli hroutit. Spokojený život totiž zahrnuje víc věcí, a zatímco bez milého kocourka se obejdeme, bez těchto věcí bychom svou existenci nejspíš mohli zabalit.
Zdraví
Až s přibývajícími roky a s tím, kolik kolem sebe vnímáme bolesti a nemocí, si uvědomujeme, že zdraví je opravdu to nejcennější, co můžeme mít. Ani člověk, který je nějakým způsobem nemocný, nemusí věšet hlavu – jde často o to, jak moc si nemoc nebo třeba následky zranění připustíme a hlavně jak se k tomu všemu postavíme. Ti nejnemocnější mají kupodivu obvykle elánu na rozdávání a jsou se životem smíření, na rozdíl od zdravých.
Dobří přátelé
Nemusí jich být moc, stačí pár. Mít někoho, komu můžeš říct úplně všechno, je k nezaplacení. Ani se svým partnerem totiž často neprobíráme úplně všechno. Kamarádi nás berou se vším všudy, zato partnerovi se chceme dlouho ukazovat jako dokonalí. No a když se pak vyskytne něco, co potřebuješ ventilovat, bez přátel, kteří tě vyslechnou, bys měla smůlu.
bigstock-181103602.jpg
Zdravý vztah k sobě samotné
Říká se, že než se člověk pustí do vztahu, měl by mít vyřešeného sebe samotného. Mít životní priority, cíle, plány, vědět, kým chce být. Bez zdravého sebevědomí půjde všechno (i ono získávání protějšku) ztuha. Základem je mít se ráda, bezpodmínečně, jako člověka se vším, co k němu patří, tedy i s chybami. Potom můžeš být perfektní polovička pro nějakého šmrncovního kocourka.
Rodina
Že jsme od nějakých pětadvaceti moc staré na to, abychom se setkali u vánoční večeře s tetami, strýčky, babičkami, dědečky a samozřejmě s rodiči? Ani náhodou. Spíš si v tomhle věku konečně uvědomujeme, jaké štěstí to je, když se sejde rodina. A nejen o Vánocích, kdy jsou všichni rozněžnělí. Pocit, že někam patříš, ti taky jen tak něco nedodá.
bigstock-178943947.jpg
Samostatnost
Myslíme teď především tu finanční. Jakmile jsi schopná vydělat měsíčně aspoň tolik, aby sis zaplatila nájem nebo hypotéku, koupila dostatek jídla a ještě ti zbylo na nějaký ten koníček nebo si můžeš trochu uspořit na horší časy, můžeš být šťastná – věř, že spousta lidí na světě to tak ani zdaleka nemá. Vyměnila bys tuhle svobodu za nějakého muže? My tedy ne. Jakmile se totiž staneš finančně závislou na někom jiném, nedopadne to dobře, protože spolu s největší pravděpodobností nebudete do konce života (zcela upřímně). Kdo by tě živil potom?
Tak co říkáš? Pořád myslíš, že mít vztah je to nejdůležitější? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
