Trochu jsme nad tím v redakci zauvažovaly a shodly jsme se na tom, že bychom dnes nechtěly být dospívající dívenky, které mají jedním kliknutím před očima celý svět a jeho velikost. Přišlo by nám to totiž stresující a frustrující. Důvodů, proč jsme vlastně rády, že jsme vyrostly v ještě poměrně „sockami“ nedotčeném světě, je spousta.
Neobjektivní sebekritika dohání k zoufalství
Zatímco dřív jsme potkávali ten samý okruh lidí, do kterého čas od času přibyl známý našeho známého, dnes se během chvilky dostaneš i k lidem, kteří obývají druhý konec světa. Porovnáváš se nejen se svým okolím, ale i se slečnami a ženami, které žijí v úplně odlišných podmínkách, a možná proto si mohou dovolit nemít vady na kráse. Všichni se ti zdají hezčí a víc cool už jen proto, že žijí v Miami nebo v Paříži.
Přitom je zbytečné mířit kritiku proti sobě samé na základě něčeho, co vidíš jen chvilku na fotce. Ženy, se kterými se dnešní dospívající dívky porovnávají, jsou možná tak krásné, protože je nalíčil profesionál a nafotil je taky profesionál. Se selfíčkem z parku za školou to nemůže mít nic společného, ani kdyby se holky sakra snažily. Jenže vysvětli jim, že drobné pihy v obličeji jsou hezké nebo že jejich oči září mnohem víc než oči unavené hvězdy, které je musí grafik vyretušovat.
Není divu, že slečny, které ještě pořád hledají samy sebe, na sebe nedokážou nahlédnout objektivně, ale jen sebekriticky, a většinou až zbytečně moc, což jim nakonec způsobuje frustrace a pořádně jim to může rozházet psychiku.
Nechodíš do fitka? Jsi lůzr
Sociální sítě udávají trendy po celém světě. V posledních je tím největším trendem z oblasti životního stylu fitness – kdo nechodí do posilovny, je prostě úplně mimo. Sítě se hemží fotkami z fitness center, každý musí všem sdělit, že opravdu chodí do fitka 4x týdně. A nám už fakt nedělá dobře, když na nás všude vyskakují zadky a až nechutně vypracované břišáky. Přibrzdíme.
bigstock-sport-fitness-lifestyle-tec-179196844.jpg
Kvůli tomuhle trendu si teenagerky párkrát zajdou zaposilovat, utratí něco za trenérovy rady a zjistí, že je to vlastně nebaví. Že by mnohem radši hrály na housle nebo venčily psy z útulku. Jenže se kvůli tomu pak cítí špatně – housle totiž nejsou in a venčit psy přece může „každá nula“. Přitom to tak není. Každá může mít hobby, jaké chce. A všechny koníčky jsou skvělé, zvlášť pak když jsou ještě prospěšné i ostatním.
Bagatelizujeme sdělení
Pamatuješ si dobu, kdy jsme si mohli s někým maximálně dopisovat a později jsme byli celí unešení z toho, že si můžeme s někým občas vyměnit e-mail? Pořád jsme vsázeli spíš na domluvu, protože zvednout telefon bylo jednodušší než se dostat k počítači a k internetu. A když jsme spolu mluvili, volili jsme slova líp, než to děláme dneska, kdy se spolu bavíme spíš v písemné formě skrz nejrůznější messengery a pravidla komunikace se uvolnila tak, až to mnohdy hezké není.
Často se tak divíme, co se na sociální síti dozvíme – jednak proto, že lidi dokážou napsat to, co by tváří v tvář neměli odvahu říct, jednak proto, že komunikují, jen aby komunikovali, bez hlubšího obsahu sdělení. Zatímco dřív platilo, že „co je psáno, to je dáno“, dneska šmahem smažeme i to napsané.
bigstock-196108483.jpg
Realita a „realita“
Každý máme mezi přáteli na sociálních sítích někoho, kdo se prezentuje jako dokonale šťastný, a přitom takový není, snad ani není možné, aby byl – aby se probouzel dokonale odpočinutý, čekala ho snídaně do postele s čerstvě natrhanou kyticí, aby u něj vždycky panovala dobrá nálada a všichni kolem mu dělali radost.
Trendem moderní doby je ukazovat se jako úspěšný a šťastný. To, s čím se pereme a co nám vadí, jako by byla ostuda, kterou nesmíme nechat vyplout na povrch. Z toho může pramenit další zkreslení pro všechny, kteří o sobě vědí, že mají nějaký problém – s partnerem, rodiči, zdravím, bydlením, penězi i s čímkoli jiným.
Jak jsi na tom se sociálními sítěmi ty? A bereš je hodně s rezervou? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
