Slovo „pizza“ má univerzální platnost napříč všemi jazyky. Všichni mu rozumí, všichni ví, co si pod ním představit. Je to ekvivalent lásky a míru utínající veškeré spory, je to okénko delikatesního úniku od reality, je to ikonický produkt italské kultury, globální poklad, chlouba lidstva sjednocující veškeré národy navzdory rozdílům!
No, dost bylo glorifikace, pizzu koneckonců znáš. Pojďme se radši mrknout na neméně delikatesní fakta.
K poctě královny Markéty?
Jak dlouho bys řekla, že lidstvo ujíždí na pizze? Dvě století, tři? Vedle! Lidé si ozvláštňovali chleba různými ingrediencemi už v antice a samotné slovo „pizza“ se objevilo už roku 997 našeho letopočtu. Tenkrát ale ještě nešlo o pizzu v dnešním slova smyslu, ta se pomalu rodila v Neapoli až okolo 18. století spolu s příchodem rajčat do Itálie. Šlo o pouliční jídlo oblíbené mezi chudými vrstvami, které připravovali a prodávali kuchaři označovaní jako pizzaiolo.
Ke vzniku té nejtypičtější pizzy, Margarity, se dokonce pojí i legenda. Jídlo symbolizující svými barvami vlajku Itálie (rajčata – červená, mozzarella – bílá, bazalka – zelená) údajně připravil roku 1889 pizzaiolo Rafael Esposito pro královnu Markétu Savojskou u příležitosti její návštěvy Neapole. Královně jídlo imponovalo, bylo proto pojmenováno po ní. Podle jiných zdrojů ale pizza Margarita existovala už o století dřív a Markétě Savojské byla prezentována jako zaběhlá lahůdka.
Z Itálie do celého světa
Za hranice své domoviny se začala pizza šířit spolu s italskými emigranty. Ti vytvořili početnou komunitu zejména ke konci 19. století v USA a otevření první pizzerie na kontinentu na sebe nenechalo dlouho čekat (1905).
Pizza boom přišel zejména po konci druhé světové války s návratem válečných veteránů. Ti, kteří bojovali v Itálii a seznámili se tu s tradiční italskou kuchyní (včetně pizzy), zbavili pizzu (jejím pojídáním) nálepky „etnické hrozby“. Všude po Státech pak začaly vznikat různé varianty pizzy (například s lososem nebo kuřetem v barbecue omáčce), které měly do té neapolské daleko.
Tahle poválečná pizza pak byla přijímána celosvětově s velkým nadšením – ostatně jako cokoliv pocházející z Ameriky. Obloukem se vrátila i do Itálie, kde se nově uchytila i mimo Neapol. A zbytek už je historie.
Neapol vs. Amerika. A co na pizzu říká UNESCO?
Zajímavostí je, že ve snaze ochránit „skutečnou neapolskou pizzu“ od celosvětových variací vznikla roku 1984 Associazione Verace Pizza Napoletana (Asociace pravé neapolské pizzy, volně přeloženo), která stanovila velmi specifická a přísná pravidla pro výrobu pizzy. Bez jejich dodržení nesmí restauratéři označovat svou pizzu za „neapolskou“. Některá z nich říkají, že
- pizza musí být připravena ručně,
- pečená musí být na kamenné desce ve dřevem vytápěné peci,
- její průměr nesmí přesáhnout 35 cm a výška 3 mm,
- použít se smí jenom mouka z tvrdé pšenice, čerstvé kvasnice nebo mozzarella z buvolího mléka aj.
Umění neapolské pizzy je také coby nehmotné kulturní dědictví lidstva zapsáno mezi památky UNESCO.
bigstock-wood-fire-cheesy-pizza-slice-i-401073959.jpg
Ďábel, nebo Bůh?
Sam Panopoulos. O tom je tu řeč. Tenhle řecko-kanadský restauratér je strůjcem snad největší kontroverze v celém pizzasvětě. V roce 1962 totiž přišel s inovací, která některé nadchla, jiné psychicky zlomila. Tušíš správně – řeč je o ananasu.
O tom, jestli na pizzu patří, nebo ne, existují dokonce i četné výzkumy, kterých se účastnili jak jedlíci z obou znepřátelených táborů, tak atestovaní šéfkuchaři. Výsledky internetových průzkumů českých vod se různí; např. podle ankety z roku 2017, které se zúčastnilo 571 respondentů, si ananas na pizze užívá 64 %. V novější anketě z roku 2021 odpovědělo 57 % z 449 respondentů, že tohle ovoce nemá na pizze co dělat.
Proti byl i islandský prezident Gudni Jóhannesson, který roku 2017 v nadsázce řekl, že by ananas na pizze zakázal zákonem. To vyvolalo spory nejen na Islandu, do debaty se zapojil např. i kanadský premiér Justin Trudeau a sám Sam!
Takže jak? Přidat, nepřidat? Uctívat Sama, zlynčovat ho? S tím se musí každý srovnat sám.
Pizza jako globální fenomén
Jak už bylo naznačeno, pizza je světoběžník zdomácnělý ve všech koutech planety. Proto nepřekvapí, že se statistiky pizza průmyslu pohybují v šílených číslech. Ročně celosvětově vydělá přes 32 miliard dolarů (skoro 7,5 bilionu korun!). To je přes 5 miliard prodaných pizz ročně, z toho 3 miliardy připadají jen na Ameriku.
Kromě Američanů jsou předními jedlíky ještě Norové, Britové, Němci a Italové. Mezi nejoblíbenější pizzy vůbec patří Pepperoni (s pikantním salámem peppyeroni), Margarita, sýrová, s barbecue kuřetem, houbová a různé vegetariánské variace.
A jak to máš s pizzou ty? Jíš, nejíš? Patří ananas na pizzu, nebo je to záležitost zvrhlíků?
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9
